Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Kingmanův Spyder (a jeho klony) dnes patří mezi nejrozšířenější paintballovou zbraň. Je tomu tak především pro jeho jednoduchost, nízkou cenu a solidní výkonnost. Spyder v zásadě není nic víc než typická začátečnická zbraň - ozkoušená, dostupná a snadná na použití, ale s nikterak fenomenálními vlastnostmi. Celkem jednoduše a prakticky zadarmo ale můžete spoustu nedostatků na nejlevnějších mechanických Spyderech odstranit a udělat z nich velmi výkonný nástroj, srovnatelný ve většině ohledů i s těmi nejdražšími zbraněmi. Podle některých se je sice na místě se zamyslet, zda se vůbec vyplatí plýtvat časem na zbraň tohoto typu, ale podle jiných jde naopak o ideální kousek na kterém se člověk může pořádně vyřádit...

Dvoutrubkový zpětnorázový mechanizmus - aneb jak funguje Spyder

(Blow-back mechanizmus)

 

Mechanismus používaný firmou Kingmann se zrodil z důkladně promyšleného, ale na svou dobu nepříliš úspěšného - Line SI Promaster. Po krkolomné cestě pokusů a omylů se časem zrodil známý Spyder společnosti Kingmann, aby se později stal nezřízeně populárním (především díky brutálně zjednodušené konstrukci a nízké ceně, vyplývající mj. i z širokého užití levných a snadno opracovatelných hliníkových slitin).

Mechanismus označovaný jako dvoutrubkový zpětnorázový (Two tube blow-back) patří dnes mezi nejpoužívanější konstrukční uspořádání paintballových (semi)automatů. Je tomu tak hlavně pro jeho technologickou nenáročnost (levná a snadná výroba), snadnou údržbu a poměrně solidní výkonnost.

Hlavní části:

1. Závěr
2. Kladívko (úderník dávkovacího mechanismu)
3. Dávkovací ventil
4. Jehla ventilu
5. těsnící klobouček ventilu
6. závěrná pružina ventilu
7. hlavní pružina úderníku
8. pryžová tlumící podložka (doraz)
9. zadní zátka
10. upevňovací šroub ventilu

11. pružina spouště
12. spoušťová páka
13. jazýček spouště
14. pružina přerušovače
15. přerušovač
16. upevňovací šroub rukojeti
17. přívod plynu
18. rám rukojeti
19. hlaveň
20. přední zádka prostoru ventilu

Funkce:

Celý funkční cyklus začíná v okamžiku, kdy je zbraň připravena ke střelbě (ručním) natažením závěru. Úderník je pevně spojený se závěrem, takže zbraň má v tomto okamžiku vlastně otevřený závěr a střela se nachází přímo pod nabíjecím otvorem. Po stisknutí spouště je úderník i závěr vypuštěn ze zadní polohy a působením pružiny se společně dávají do rychlého pohybu vpřed. Závěr předsazený před úderníkem nejprve vtlačí střelu do hlavně a teprve až poté úderník dopadá na jehlu dávkovacího ventilu.



Dávkovací ventil pomocí jehly s těsněním tlačené ke stěně pružinou drží hnací plyn v přepouštěcí komoře. Působením kinetické energie vypuštěného úderníku na jehlu ventilu se ventil nakrátko otevírá, vypouští část plynu a působením pružiny ventilu se zas opětovně uzavře. Narozdíl od klasických Sheridanových pump tu ale plyn není přepouštěn jen do hlavně (odkud vymete střelu), ale i zpět proti kladívku (nejčastěji plochým vybráním ve válcové vodící části jehly ventilu), do utěsněného prostoru ve kterém tlak plynu znovu vrací "bicí mechanismus" do původní (napnuté) pozice, uzamčené přerušovačem. V koncové poloze je pohyb závěru a kladívka utlumen plastovým dorazem - pružnou pryžovou podložkou - a přebytečný plyn je většinou vypouštěn z komory úderníku otvorem nalézajícím se v zadní úvrati úderníku.

Celý tento cyklus se může opakovat třeba až 20x za vteřinu - kadence je omezena především schopností zajistit plynulý přívod kuliček do komory a plynu k ventilu.


Vyvážení, načasování a ladění:

Jak je patrné z výše uvedeného, správná funkce celého mechanismu je z velké části podmíněna správnou distribucí hnacího média. Plyn musí být ventilem vypuštěný ve správnou dobu, ve správném množství a rozdělen ve správném poměru mezi hlaveň a úderník. Ačkoliv je celá konstrukce celkem jednoduchá, oproti klasické opakovačce (kde je hnací médium užívané výhradně jen k vymetení střely z hlavně) tu tedy dohromady musí zapadat spousta věcí. To jednak vytváří potenciál k daleko větší nespolehlivosti a druhak také značně komplikuje ladění a seřizování.

Většina soudobých semiautomatů má poměrně propracovanou konstrukci, podloženou jak teoretickými výpočty tak hlavně mnoha praktickými zkušenostmi, pokusy a omyly. Paintballové semiautomaty jsou produktem mnoha let vývoje, dlouhé evoluce v níž většina špatných konstrukcí zanikla a většina výrobců se tedy dnes v tom co dělá dobře vyzná (nebo alespoň dělá to, co velmi dobře umí okopírovat od těch kteří se vyznají). K problémům s funkcí proto u dnešních "sériových" zbraní dochází jen málokdy. Problémy ale rychle přicházejí, chcete-li si zbraň vyladit tak, aby podávala "optimální výkony". Zvláště u mnohých levnějších zbraní celý mechanismus nebývá přímo z továrny právě optimálně seřízen a pokud z něj jeho uživatel chce vymačkat vše co z něj vymačkat jde, čeká ho celkem náročná práce.

Nejobvyklejším požadavkem je například nastavení optimální úsťové rychlosti pro střelbu. U většiny soudobých modelů naleznete v zadní zátce šroub jímž lze "regulovat rychlost", takže jaký problém? Problém je v tom, že tento šroub vlastně nedělá nic jiného, než že upravuje předpětí hlavní pružiny, která jak víme nereguluje množství plynu které jde do hlavně, ale celkové množství plynu které jde do celého mechanismu (částečně tedy také rychlost s jakou je střela zasunována do hlavně a kadenci zbraně). Pokud tedy budete chtít tímto jednoduchým způsobem nastavit nižší úsťovou rychlost než je obvyklé, snadno se vám může stát, že tlak plynu působící proti úderníku nebude dostatečný na to, aby jej dostal až do koncové polohy, kde má být uzamčen přerušovačem. Pokud naopak budete chtít obdobně nastavit vyšší úsťovou rychlost než je obvyklé, zbraň se (v důsledku neúměrného množství plynu přepouštěného k úderníku) stane velmi nehospodárnou ve využití CO2 (což se mimo jiné projeví zvýšeným "kouřením" z hlavně, kolísáním tlaku v expanzní komoře a v extrémním případě i "zamrzáním" mechanismu při rychlé střelbě) a markantně u ní vzroste opotřebení vnitřních součástí. Problémem může být i to, že ideální "dopadová" rychlost závěru na kuličku (pro zasunutí kuličky do hlavně) nemusí být totožná s ideální dopadovou rychlostí pístu dávkovacího mechanismu na jehlu ventilu (pro vypouštění plynu), ovšem v mechanismu je vzhledem k jeho základní konstrukci nelze nastavit zvlášť, neboť závěr i dávkovací kladívko jsou zde vlastně pevně spojeny (za částečnou výjímku lze považovat pouze nový "Anti-Chop Bolt" s odpruženým závěrem, který ovšem snad určité problémy řeší, ale jiné zas přináší). Další drobnou komplikací může být i to, že různá těsnost kuličky v závěru při jejím zasouváním do komory různě ovlivní dopadovou rychlost úderníku na jehlu ventilu, což bude mít pochopitelně špatný vliv na odchylky rychlostí mezi výstřely.

Vydírání závěru a jeho vedení

 

Jednou z největších nectností všech Spyderů je vydírání závěru. Jde o důsledek přílišné "racionalizace výroby" u Kingmannů, kdy kvůli snížení výrobních nákladů zhruba o 2$ byla drasticky snížena životnost celé zbraně a nehezky ovlivněna i hlučnost a efektivita. Je to ve více věcech, ale ponejvíce jde o to, že tam kde mělo staré dobré VM-68 čtyři o-kroužky, mají Spydery jen dva a to ty z hlediska vedení nejméně podstatné a často ještě o velmi podivné velikosti (správný rozměr je 14x1,78). Výsledkem je špatné "utěsnění" komory a "vyklání se" závěru ve svém pouzdru, které ještě umocňují velké výrobní tolerance a ostré hrany čela závěru a podávacího otvoru do komory. Závěr je navíc ze stejného materiálu (hliník) jako jeho pouzdro, což vede k rovnoměrnému vydírání obou součástí namísto ve strojírenství preferovaného přenesení opotřebení na snadněji nahraditelný díl (použití pevnějšího a tvrdšího materiálu pro výrobu rámu). Typicky se tedy nejprve o hrany nabíjecího otvoru vydře závěr a ten pak svým narušeným povrchem začne sám intenzivně vydírat i své vedení.


Jakmile tedy dostanete Spydera do ruky, je na něm vhodné trochu zaoblit hrany na čele závěru a u ústí nabíjecího otvoru do komory a dokonale je vyleštit, stejně tak jako celé "vodící" plochy závěru i jeho pouzdro. Vydírání se těmito úpravami sice zcela neodstraní, ale drasticky sníží, alespoň v těch nejkritičtějších oblastech. Pokud se rozhodnete v dalších úpravách nepokračovat, alespoň zbraň v závěru důkladně mažte a poškozující se povrch závěru čas od času jemně přebruste a vylapujte - drasticky tak alespoň snížíte rychlost s jakou bude opotřebení pokračovat (dostatečně na to aby vám při běžném použití Spyder vydržel mnoho let).


Aby jste vydírání a všechny s ním spojené nectnosti zcela odstranily, je nutné přidat na standardní závěr dalších pár o-kroužků které zajistí jeho lepší vedení (a navíc ještě zlepší utěsnění komory). K vyříznutí nových drážek pro o-kroužky bude nutná asistence soustružníka. I pokud nemáte žádného známého který pracuje na soustruhu, v dnešní době, kdy je všude spousta živnostníků a menších podnikatelů by to neměl být problém, tím spíš že to není ani složitá ani časově náročná práce a i při relativně drahé "zakázkové výrobě" vás bude stát jen pár korun. Pokud se rozhodnete dát soustružníkovi závěr k vyřezání dalších drážek pro o-kroužky, doporučuji to rovnou spojit s jeho odlehčením - standardní závěry mají zbytečně mnoho materiálu v oblasti mezi vstupním otvorem pro plyn a trnem spojujícím je s úderníkem (množství materiálu které tu výrobce ponechal je dáno technologií / ekonomií výroby, nikoliv funkčními nebo pevnostními nároky). Ačkoliv je hliník lehký, není důvod proč by váš závěr měl vážit víc než je nutné, zvlášť když odsoustružení té trochy materiálu po obvodu závěru už upnutého na soustruhu zabere jen chvilku (závěr tím lze běžně odlehčit o víc než 25%).

Náčrt úpravy závěru Spyderu Compact 2000:
Doplnit další o-kroužek do zadní části závěru jde relativně snadno u všech druhů Spyderů. Nejenže se tím odstraní vydírání v této oblasti, ale především se opravdu radikálně zlepší vedení celého závěru v jeho pouzdře (největší vzdálenost mezi dvěma vodícími kroužky se tím zvětší více než 5x). Lze použít dvojici zcela stejných o-kroužků které už jsou na originálním závěru a sice těsně, ale přece se zpravidla vejdou po i obou stranách přenosového čepu. O-kroužek v přední části závěru přinese ještě jednou takové zlepšení a navíc pomůže s utěsněním komory, ale jeho doplnění bývá místy složitější. Pokud máte Spyder s blokací s odpruženou kuličkou (např. Spyder Victor), je to velmi snadné - opět si stačí na vhodné místo do závěru nechat vysoustružit další identickou drážku a koupit do ní vhodný o-kroužek. Pokud ale je na vašem Spyderu novější (a levnější) blokace s pružným výčnělkem (má ji například Spyder Xtra), musíte ji vyměnit za blokaci s kuličkou (má ji například Spyder Victor), jinak by vám ji upravený závěr vcelku rychle zdevastoval. Protože je ovšem celá plastová blokace značně pofiderní kousek a mnozí kropiči si stejně stěžují na její nízkou životnost, není čeho litovat a lze to tak jako tak jen doporučit. Blokaci s kuličkou pro Spyder Victor běžně koupíte v paintballshopech jako náhradní díl za cca. 140 Kč. Úprava rámu pro její instalaci spočívá v jednoduchém zaslepení otvoru pro přední upevňovací šroub (buď můžete použít malý šroubek-červík, nebo odbroušený původní šroub, obojí utěsněné přímo v závitu lepidlem, nebo teflonovou páskou) a vyvrtání otvoru o průměru 10mm pro novou blokaci na místě stávající drážky.

Originální a upravený závěr Spyderu Compact 2000
Původní hliníkový závěr lze také vyměnit za závěr vyrobený ze "samomazného" plastu (jako je Delrin nebo Teflon). Samomazné plasty mají nízký součinitel tření, velkou otěruvzdornost a jsou měkčí než hliník. Závěry paintballových zbraní vyrobené z tohoto materiálu tedy i bez o-kroužku trochu těsní a nevydírají pouzdro závěru, které maximálně tak vyleští. Mimoto jsou i lehčí než hliníkové což mechanismu také jen prospívá. I takovýto plast se ovšem po čase ojede, čímž naprosto přestane těsnit a s přibývajícími vůlemi se pak začne opotřebovávat víc a víc (už počáteční ztráty v mechanismu vlivem netěsnosti jsou u samomazných závěrů bez o-kroužků prokazatelně větší než u závěrů s o-kroužky a jejich životnost je mnohonásobně nižší). Navíc jde většinou o poměrně drahý špás, protože tyto materiály sami o sobě nejsou zrovna levné a malosériová, nebo dokonce kusová, zakázková výroba také něco stojí. Výměnu originálního hliníkového závěru za samomazný bych proto doporučil jen těm, kteří tak jako tak chtějí původní závěr svého Spydera vyměnit za upgrade závěr s Anti-chop systémem (příhodný vyloženě jen pro kropiče užívající extrémně vysoké kadence) a i ten bych následně doporučil dodatečně doplnit o-kroužky. Pro většinu Spyderů jde ale o dost zbytečnou, neužitečnou, nákladnou a místy také trochu problematickou hračku...

upgrade Anti-chop Bolt ze ´samomazného´


Vyladění Blow-back mechanizmu

Jde o zvýšení efektivity mechanismu optimalizací využití hnacího média. Po provedení níže zmíněných úprav by váš Spyder měl mít podstatně menší spotřebu plynu, hlučnost a zpětný ráz, jeho součástky by se měly míň opotřebovávat a zároveň by jste se s ním měly být schopni dostat na trochu vyšší úsťové rychlosti bez negativních průvodních jevů jako je trhání kuliček, nebo jejich zahýbání v letu. Z hlediska výkonnosti by se měla zvýšit především přesnost při rychlé palbě a při nastavení vysokých úsťových rychlostí. Za pár hodin práce, několika vcelku jednoduchými úpravami standardních součástí levnějšího Spydera dosáhnete stejných výsledků jako by jste si na něj koupily drahé upgrade díly.

1. Vyjmutí starfire vložky ze závěru - starfire vložka je podvod, prodejní trik výrobce, hloupá imitace ventury boltu (který má navíc nějakou hodnotu pouze u zbraní s in-line uspořádáním). Vyjmutím této vložky se o něco zlepší průtok plynu závěrem, takže nebude k dosažení stejné úsťové rychlosti třeba do mechanismu přepouštět tolik plynu (při stejném nastavení zbraně úsťová rychlost běžně naroste zhruba o 12 fps a hlučnost se přitom sníží). Použijte tenké a dlouhé kleště a otáčejte proti směru hodinových ručiček. Otvor pro dřík vložky v závěru pak zaslepte pomocí červíku M6 s trochou teflonové těsnící pásky.

 

Závěr před vyjmutím starfire vložky a poté

 

2. Zbroušení střední části dříku jehly ventilu a rozvrtání horního otvoru tělesa ventilu - zvýší se průtok plynu dávkovacím ventilem, takže se potřebné množství plynu jednak do komory dostane rychleji a druhak k jeho vpuštění do tělesa ventilu nebude třeba taková energie ze strany úderníku. Všeobecně se tedy zvýší efektivita využití CO2 a sníží hlučnost a namáhání mechanismu. Horní otvor tělesa ventilu rozvrtejte na průměr 7mm (přesně takový má průměr i přepouštěcí otvor v pouzdře závěru), střed dříku jehly zbruste na průměr 2.8mm (jehlu je vhodné zbrušovat až po jejím zaběhání, kdy jsou jasně patrné krajní polohy a s vyšroubovaným kloboučkem těsnění - cupseal - aby jste jej nepoškodily) a poté nově vytvořené hrany odjehlete a obě součásti důkladně vylapujte. Průtok plynu ventilem by se tím měl zvětšit asi o 45%. Podstatně lepšího výsledku by jste bez zásahu do pouzdra závěru nedosáhly ani při koupi jakýchkoliv obdobných upgrade dílů (NewDesignZ SpyderValve, 32° magnaport valve)


Standartní a upravená jehla ventilu Upravený (vlevo) a standartní ventil

3. Odlehčení úderníku - sníží se setrvačnost závěrového mechanismu (tedy i zpětný ráz), jeho namáhání, množství plynu nutné k natažení zbraně, hlučnost a zvýší se rychlost operace (zkrátí se délka funkčního cyklu). Standardní úderníky pro Spydery váží mezi 65 a 68 gramy. Odbrušováním středu boků by jste je měly odlehčit alespoň na 54g. Dalšími citlivými úpravami se u úderníků většiny Spyderů postupně lze dostat až na 43g - tedy prakticky stejnou hmotnost jako mají různé nerezové upgrade úderníky. Pro srovnání: úderník vyrobený z titanu váží 36g a nejlepší "skládané" úderníky kombinující kov a plast váží 16-25g (často ovšem na úkor pevnosti). Protože u levné zbraně s blow-back mechanismem, bez regulátoru, není nutné honit každý gram, standardní sériový úderník po odbrušování zcela postačí. Zlepšení po úpravě by každopádně mělo být viditelné.

 

Standartní (65g) a odlehčený (45g) úderník Standartní (65g) a odlehčený (45g) úderník
Standartní (65g) a odlehčený (45g) úderník Standartní (65g) a odlehčený (45g) úderník

 

Současně s odlehčováním úderníku je více než vhodné provést i odlehčení standardního hliníkového závěru, které již bylo popsáno v pasáži věnované eliminaci vydírání závěru. Ačkoliv tu není prostor k takovému snížení hmotnosti jako u ocelového úderníku, při stejné úspoře gramů je vliv odlehčení závěru na funkci o něco větší (vzhledem k ne právě optimálnímu přenosu sil z úderníku na závěr během něhož tu vznikají různé vedlejší síly a odpory).


Ačkoliv to vzhledem ke vlivu výše zmíněných úprav i na snížení hlučnosti a zpětného rázu nemusí být na první pohled příliš patrné, po jejich provedení si budete muset znova nastavit předpětí úderníkové pružiny, kterým se normálně dolaďuje úsťová rychlost. Výkonnost zbraně totiž stoupne natolik, že by vám v původním nastavení spolehlivě trhala kule. Přepětí úderníkové pružiny bude třeba srazit dolů minimálně o 1/3. Doporučuji sundat rychlost úplně dolů a od okamžiku kdy vám začne fungovat automatika ji postupně vytáčet nahoru až do okamžiku kdy se začnou objevovat problémy s koulemi (trhání/zatáčení). Poté ji zas o něco málo snížit (jako bezpečnostní rezervu) a ještě přeměřit na měřáku. Nastavovat rychlost výhradně "podle citu" nedoporučuji - úpravy na zbrani budou mít totiž mimo snížení hlučnosti a zpětného rázu i ten efekt, že by měla být schopna dosahovat vyšších úsťových rychlostí bez nežádoucích efektů na kuličky (v zásadě jde o úpravy na "nízký tlak"). K optimálnímu vyladění blow-back mechanismu si je dobré pořídit ladící sadu pružin (Spring kit), pružinu na straně úderníku vyměnit za slabší a na straně ventilu za silnější.

Úprava spouště - zkrácení chodu a snížení odporu

 

Spoušť v mechanické rukojeti běžných Spyderů není vyloženě hrozná, ale také to ani není žádná sláva. Spoušť má velmi dlouhý chod, ale když zbraň natáhnete a budete jí pomalu, citlivě posouvat, zjistíte, že tu je spousta "volných prostorů" a k samotnému spuštění dochází jen v relativně malé oblasti mezi druhou a třetí třetinou její dráhy. To není právě ideální uspořádání, alespoň tedy ne pro rychlou instinktivní střelbu která je v paintballu často třeba. Pokud chcete spoušť s malým odporem a krátkým chodem, nemusíte si ale na Spydera kupovat drahou a choulostivou elektronickou rukojeť. Několika snadnými zásahy lze spoušť ve standardních mechanických rukojetích levnějších Spyderů změnit na daleko kratší a lehčí, která nepotřebuje baterky ani palebné módy (3-ranné dávky, full-auto), protože jakoukoliv skutečně potřebnou a užitečnou kadenci si s ní budete schopni jednoduše umačkat (maximální dosažitelná kadence tím kterým uživatelem se po provedení níže popsaných úprav typicky zvýší asi na dvojnásobek).


Kýženého výsledku lze dosáhnout různými způsoby. Popíšu ten, který přinese drastické zlepšení, vyniká snadností realizace pro člověka s omezeným vybavením a veškeré úpravy jsou přitom vratné. Chod spouště jím lze z původních cca. 13mm snadno zkrátit asi na 3,5mm a odpor snížit zhruba na polovinu. Díky možnosti vrátit spoušť do původního stavu budete moci v budoucnu přejít ke složitějším, nevratným metodám, kterými lze chod spouště zkrátit i pod milimetr a odpor ještě o něco málo snížit. Jak tedy na to?


1. Nejprve vyjmeme všechny součásti se kterými budeme mít co do činění: v rámu rukojeti jsou (vedle pojistky) čtyři čepy které souvisejí se spouští: úplně vzadu je čep pružiny přerušovače, před ním je čep přenosové páky (přerušovače), v předu trochu pod ním je čep plnící funkci jejího dorazu a ještě před ním je čep na němž se pohybuje samotný jazýček spouště (ten zpravidla mívá větší průměr než dva předešlé). Začněte tím, že na stranu jejich rýhování z rukojeti vhodným kolíkem vyťukněte všechny čepy vyjma posledního za který je zaháknuta pružina přerušovače. Poté z rámu vyjměte všechny uvolněné součásti - jazýček spouště, přerušovač a jejich pružiny.

Rozborku začneme tím, že tři čepy  vyťukneme na stranu jejich rýhování
2. Průměr čepu který působí jako doraz přerušovače je uprostřed vhodné rozšířit tak, aby jste přerušovač při spouštění nemuseli pokaždé zbytečně odtlačovat víc než je nutné (a zachovali tak jeho funkci i při drastickém zkrácení dráhy spouště). Nejjednodušší je na něj při opětovné montáži navléknout nějakou trubičku vhodné velikosti. Lze použít například kousek hadičky Macroline (vyrobena z Nylonu), která se v paintballu používá k rozvodům hnacího plynu po zbrani, například pro bottom line.

3. Pokud chcete snížit odpor spouště, původní (vratnou) pružinku jazýčku spouště buď vyměňte za slabší, nebo ji zkraťte zhruba o 1/5 délky. Osobně si ale myslím, že síla originální pružinky je přijatelná - důležitější než snižovat za každou cenu sílu nutnou ke spuštění je zkrátit dráhu spouště a zvýšit hladkost mechanismu. Pokud jste jiného názoru, doporučuji si raději pořídit novou, slabší pružinku, ale pokud chcete zkracovat originální, dělejte to postupně, po max. 1/2 závitu a celkem ne o více než jeden a půl závitu.

4. Aby jste odstranily zbytečně velký propad spouště po překonání bodu kdy dochází k výstřelu, při montáži navlékněte do vratné pružinky jazýčku spouště doraz o délce zhruba 7,5mm. Jako polotovaru je možné použít ocelového, hliníkového a dokonce i plastového nebo dřevěného válečku o průměru cca. 4mm a délky 8mm (velmi dobrým polotovarem je nerezový kolík těchto rozměrů, k dostání v prodejnách se spojovacím materiálem). Úplně nejlepší je ale použít samostatně zakoupený imbus klíč č.4 - je celkem levný, dostupný a má vhodnější průřez, jak pro funkci dorazu, tak pro upínání při úpravách (v této velikosti se s šestihranem daleko snáze pracuje než s válcovým polotovarem)... je ovšem také zpravidla vyroben z velmi kvalitního materiálu, takže se připravte na poněkud obtížnější dělení.

5. Dlouhé namáčknutí a zbytečný pohyb spouště směrem dopředu omezte přilepením malé podložky na horní páku samotné spouště, nebo na výstupek ozubu který se nachází pod ní, případně na odpovídající místa na rámu. Lze použít například tenký duralový plíšek, nebo napájenou vrstvu cílu, ale stačí i samotná, postupně nanášená silnější vrstva vteřinového lepidla, protože síly které zde působí nejsou nijak velké (před lepením nebo pájením zde ale samozřejmě nezapomeňte nejprve odbrousit vrstvu laku).


ilustrační sestava částí upraveného  spoušťového mechanismu

Bude třeba "chvilky" experimentování s různou velikostí různých "podložek", aby jste dosáhly optimální kombinace, tak aby spoušť spolehlivě plnila svou funkci, tedy aby spouštěla, přerušovač i spoušťová pojistka zůstaly funkční a přitom spoušť neměla zbytečně velký odpor ani chod. Upozorňuji že zbraň je při provádění těchto změn třeba testovat nejen na sucho, ale i pod tlakem, neboť jedině tak lze skutečně ověřit správnou funkci přerušovače. Obecně to není to nic složitého, ale obrňte se trpělivostí, protože to také není práce při které by bylo dobré spěchat - desetina milimetru tu na koncovém rozměru představuje opravdu velký rozdíl (a nezřídka kdy nutnost vyrábět tu či onu "podložku" znova od začátku).

Pokud vám nevyhovuje tvar lučíku spouště - která je u levnějších Spyderů dnes nejčastěji dvouprstá, s "estetickým" vybráním pro prsty uprostřed - můžete ji, když už ji máte venku, jednoduše upravit odbrušováním (a poté případným nalepením nového materiálu). Doporučuji jednoduše zbrousit výstupek mezi prsty do roviny. Pokud nemáte v oblibě dvouprsté spouště jako takové, obdobnou metodou lze spoušť jednoduše zkrátit na jednoprstou (zde je vhodné původní výstupek mezi prsty naopak využít).

Na závěr všechny funkční plochy spoušťového ústrojí (tedy všechny čepy a otvory v kovových dílech pro ně, zadní část přerušovače, ocelovou přenosovou vložku jazýčku spouště, záchytný zub úderníku) důkladně vylapujte, promažte olejem a proveďte opětovnou montáž. Později po zaběhání vše znovu rozeberte, vylapujte, promažte, zkompletujte a proveďte druhé zaběhání.


ilustrační sestava částí spoušťového mechanismu  na příslušném místě rámu rukojeti
Pokud vám nestačí tato jednoduchá, vratná metoda jíž lze zkrátit chod spouště asi na 3,5mm, musíte se pustit cestou odbrušování styčných ploch - odbrušováním horní hrany přerušovače zkracujete chod spouště a posunujete bod spuštění z hlediska spouště dopředu. Zbrušováním dosedací plochy oka pro pružinky na přerušovači lze docílit částečného posunu zpět. Zbrušováním dolní-přední, přechodové hrany a zubu na spoušti zlepšujete funkci přerušovače a zároveň bod spouštění posunuje lehce dozadu. Je třeba dosáhnout té správné rovnováhy, což může být celkem obtížné. Případné vzniklé chyby vzhledem k charakteru úprav nelze vždy napravit, ale pokud se nepouštíte do radikálních úprav, postupujete pomalu a trpělivě, dobře rozumíte celém mechanismu spouště, lze se ve všech krocích částečně vrátit zpět když se začnou objevovat problémy. Tímto způsobem lze celkem bez problémů dosáhnout opravdu bodové spouště, kdy největším problémem pro realizaci jsou výrobní vůle v uložení úderníku. Dodal bych, že odbrušování styčných ploch je ve skutečnosti velmi efektivní metodou, jíž bych já osobně dal přednost ve všech případech, ovšem není prostě úplně "blbuvzdorná"...

spoušt laděná do extrému metodou odbrušování


Úprava rukojeti

Většina levnějších Spyderů jako jsou Victory, Compacty, Xtry a jim podobné mají jednoduchou pětačtyřicítkovou rukojeť s "anatomickým" výstupkem mezi prsty a na ní případně obdobnou gelovou rukojeť s výstupky. Ty esteticky nevypadají zle, ale pravda je, že pro dobrý úchop je daleko vhodnější prostý tvar bez těchto "anatomických" vybrání. Lze si samozřejmě koupit značkové rukojeti například od Dye a na většinu rukojetí Spyderů padne i většina střenek ze slavné americké pětačtyřicítky, Coltu 1911, které by vám měli být podle přání schopni objednat ve všech solidních prodejnách zbraní a munice. Pokud ale nemusíte mít na Spyderu vyloženě snobské, drahé značkové střenky od Pachmayera, lze si zajistit perfektní úchop a zajímavý vzhled i s jednoduchou úpravou originálních částí těch nejlevnějších Spyderů.

 
 Gelovou rukojeť lze výhodně využít jako polotovaru - pokud máte velké ruce, je vhodné ji jen lehce modifikovat odbrušováním výstupků, pokud máte spíš menší ruce a její velikost vám nevyhovuje, je z ní možné vyrobit dvě jednoduché panelové střenky a výstupek na samotném rámu rukojeti ubrousit. Získáte tak čistou, jasně čitelnou pětačtyřicítkovou rukojeť. Pokud bude odbroušený povrch gelu trochu "chlupatý", lze jej překrýt tenkou, dobře rozlitou vrstvičkou vteřinového lepidla (po zatuhnutí jde o odolný plast, stejný jako kterýkoliv jiný). Nanesete-li před "lepením" na povrch nejprve tenkou vrstvičku nějakého prášku, získáte zajímavý povrch s pískovým desénem.


Odbrušováním upravená gelová rukojeť Spyderu Victor II


Úprava powerfeedu


Powerfeed u zbraní s otevřeným závěrem pomáhá zlepšit podávání kuliček do komory tím, že omezuje odfuk kuliček tou zbytkovou částí plynu, která na ně působí při odsouvání závěru. Pokud vaše zbraň powerfeed nemá, můžete si na ní takový malý improvizovaný powerfeed udělat tak, že na vhodná místa po obvodu kolínka na zbrani vyvrtáte nebo vybrousíte několik menších otvorů (nebude pochopitelně ani zdaleka tak účinný jako klasický powerfeed, ale přesto trochu pomůže). Pokud váš Spyder powerfeed má, můžete jeho účinnost ještě trochu zvýšit rozšířením jeho otvoru do té míry, aby vypadáváním kuliček z něj nebránil samotný rozměr otvoru (jak tomu většinou bývá u standardního provedení), ale jen jeho tvarovaná zátka která tlačí kuličky do komory.

 
Powerfeed Spyderu Compact 2000: horní Spyder má rozšířený otvor pro lepší odvod plynu, spodní Spyder má otvor o standartní velikosti

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Super

(Dušan, 23. 1. 2012 21:58)

Tak tohle musím skouknout pořádně.Spydera mám a tohle vypadá na pro mě zajímavý tuning.